ento rok mám pocit, že se čas zbláznil a že celý uběhl za polovinu doby, co ten minulý. O to víc se pro mě stává fotka důležitou formou, jak čas zastavit.
S Magdou jsem fotila tzv. TFP projekt, který spočívá v tom, že mi stojí modelem pro mé sobecké účely a dostane za to fotografie zdarma. Měla jsem totiž už asi rok tyto krásné žluté šaty a žádnou těhulku, která by přišla na focení. Přitom tento druh focení mám velmi ráda a zvlášť, pokud se to míchá ještě s rodinným focením.

S Katkou a Ondrou jsem zakončila moji svatební sezónu v roce 2018. A abych byla upřímná, tak jsem se na ni těšila nejvíc. Hlavně ze sobeckých důvodů, protože jejich svatba se konala na místě, na kterém plánujeme svatbu my v příštím roce a tak jsem byla zároveň zvědavá, jak vše dopadne.

Ačkoliv nám moc nepřálo počasí, tak Katce a Ondrovi opravdu pršelo štěstí, protože jsme všechno zvládli tak (hlavně párové focení), abychom nikde nezmokli. A i když jsem měla už svolení odjet, tak jsem nakonec zůstávala o hodinku déle, protože se rozjela super zábava a já jsem jenom s otevřenou pusou hltala, co se přede mnou děje.

Tak, jak byla poslední svatba perfektně naplánovaná, měla jsem přesné instrukce, takhle byla pravým opakem a opravdu jsem si ji užila. Bára s Lukášem vsadili na pohodovou atmosféru s kamarády a neřešili věci, které by se s odstupem času opravdu zdály jako banality. Když jsem po obřadu přišla a ptala se, kam půjdem/pojedem na společné focení, bylo mi odpovědí, že žádné dlouhé focení nechtějí a že stačí jenom nějaká společná fotka, aby se neřeklo. Tak jsme během deseti minut, zatímco se svatebčani přesouvali na hostinu, nafotili ty nejkrásnější novomanželské fotky.