Jak už to u mě bývá, když fotím někoho z rodiny, mám tendenci je odsouvat na druhou kolej. Některé fotky Markétky jste už viděli, ale spousta z nich zůstala skryta v útrobách mých složek. Je na čase, aby konečně spatřily světlo světa.

Tohle focení bude dlouho jedním z mých nejoblíbenějších. Částečně i kvůli tomu, že jsem dostala volnou ruku a mohla se vyřádit podle svého uvážení. Nakonec jsme možná fotili i dvě hodiny, dvakrát změnili lokalitu a honili poslední sluneční paprsky, ale těch fotech… Nejen Víťa se Silvou měli tentokrát problém vybrat, ale i já jsem se musela držet, abych nakonec neupravovala všechny.

Tradiční podzimní focení u břečťanového domku letos probíhalo na delší časové etapy a budu se toho držet i pro příště. 🙂 Letos byl mimořádně krásně zbarvený.