Konečně nám začínám období podzimu a já si uvědomila, že jsem se za tento rok nepodělila s žádnými fotkami. Podzim nabízí úžasnou scenerii barevných pozadí, ale jak čas utíká, zdá se, že barvy pomalu šednou. Abych dokázala, že se dá fotit i v období, které barvami zrovna nehraje, vrátila jsem se v čase do letošního ledna na těhotenské focení Martina a Evči. Kdekdo by si dvakrát rozmyslel, zda fotit v lednu venku, ale jsem ráda, že se ani jeden nenechali chladným počasím zastrašit.

Jak už to u mě bývá, když fotím někoho z rodiny, mám tendenci je odsouvat na druhou kolej. Některé fotky Markétky jste už viděli, ale spousta z nich zůstala skryta v útrobách mých složek. Je na čase, aby konečně spatřily světlo světa.

Tohle focení bude dlouho jedním z mých nejoblíbenějších. Částečně i kvůli tomu, že jsem dostala volnou ruku a mohla se vyřádit podle svého uvážení. Nakonec jsme možná fotili i dvě hodiny, dvakrát změnili lokalitu a honili poslední sluneční paprsky, ale těch fotech… Nejen Víťa se Silvou měli tentokrát problém vybrat, ale i já jsem se musela držet, abych nakonec neupravovala všechny.