fbpx

Proč chce fotograf za svatbu tolik? Víte, za co opravdu platíte?

Značka: "Hledám levného fotografa"

Pár měsíců nazpět jsem se dočkala a na příští rok plánujeme svatbu. To mě postavilo do zcela nové pozice – jako fotograf jsem nucena si sehnat fotografa. Najednou se na fotky dívám úplně jinak a převracím v ruce každou korunu, protože ta paráda stojí hromadu peněz a fotograf a kameraman obnáší dvě z těch větších položek, která nám udělají dost velkou díru v peněžence.  Úplně nejlepším řešením bylo, kdybych si svatbu nafotila sama, ale klonování ještě nikdo nevymyslel.

A tak jsem se i já stala obětí honu za co nejlepší cenou a hledala jsem jakoukoliv skulinku, kterou by šlo využít ve prospěch lepší ceny.  Byla bych raději, kdyby mě fotograf na svatbu vyšel na pět tisíc a ne na patnáct. Takže chápu všechny, kteří si dovolí poznamenat, že si jim tato částka za zmáčknutí čudlíku zdá trochu moc.

Jenže…

A to zdůrazňuji. JENŽE vím, že to není jen o zmáčknutí spouště, takže s klidným svědomím můžu říct, že pokud se mi fotky od fotografa opravdu líbí, patnáct tisíc je ještě velmi slušná cena. A to je právě to, co si spousta z vás neuvědomuje. Balíček FOTOGRAF totiž v sobě má daleko více služeb, funkčností (ano pracuji v několika různých módech) a věcí navíc, které se na první pohled zdají jako věci ZDARMA, ale bohužel nejsou.

Celá tahle honba mě přiměla sepsat takový přehled (dalo by se říct fotografovo desatero) věcí, se kterými se fotograf potýká téměř při každém focení, abyste si ten obrázek mohli udělat sami (myšleno obrazně. Fakt jsem nepřišla na způsob, jak si vlastní svatbu vyfotit sama).

1. Na fotce jsou všichni (nejen děti)

Jedním z největších rozdílů domácího focení a profesionální práce fotografa je ta, že na fotce budete všichni. Včetně maminky a tatínka, kteří kolikrát práci fotografa zastávají.

Co se ze začátku může zdát jako zbytečnost, časem zamrzí, protože za pár let už nemusíte mít tolik vlasů, ani držet kila dole a paměť bude jen a jen horší. A stojí za to se pěkně obléct, zajít ke kadeřnici, nechat se nalíčit a nechat se vyfotit jinak než jako hlídač dětí na rodinných výletech, kde z vás nejspíš teče pot proudem, make-up se ráno nestihl a výraz tváře má daleko od milující maminky, protože v tuhle chvíli byste svoje děti nejraději zabili. 😀

2. Musím zpracovat i tzv. "nefotiče"

Určitě máte někoho, na koho jen namíříte a už slyšíte: “Mě nefoť!”, “Já na každé fotce vypadám strašně!”, “Přestaň nebo ti to rozbiju!”, “Nejsem vůbec fotogenický/á.” Nebo si pravidelně někdo při skupinových fotkách stoupne tak, aby nebyl vidět. Dobrá zpráva je, že když se vám podaří tyto “nefotiče” vytáhnout k profíkovi, většinou uslyšíte to samé, ale tentokrát to není vaše starost, ale moje.

Mimochodem velmi pomáhá, když focení oznámíte jako hotovou věc: “Miláčku, napiš si do kalendáře, že příští týden se fotíme. Už jsem zaplatila zálohu, vizážistku a koupila jsem si kvůli tomu nové šaty.” I pokud se (jako se to stalo nám) pohádáte pár minut před focením, fotky budou super. Mám to vyzkoušeno. 😀

3. RAW abyste z toho nebyli PAF

Občas by se dalo říci, že RAW existuje jen proto, aby fotografy zdržoval a oddalovat tak chvíli, kdy si můžete konečně fotky otevřít a prohlédnout. Fotograf nefotí do rawu proto, aby vás naštval nebo vyvolal pocit, že něco vyfotit je fakt kumšt a pak se s tím musí celý den hrát. Je to prostě nezbytná součást procesu, kterou jiní zvládají (možná i díky technice) rychleji a jiní si na tom dávají záležet.

Protože je focení naše živobytí, nemůžeme si dovolit zmeškat ty nejdůležitější okamžiky nebo fotky pokazit. Právě RAW je v mnoha chvílích obrovským zachráncem, kdy se nepodařené, podexponované nebo přeexponované fotografie dají stále ještě zachránit. Což se vyplatí, protože občas se nějaká ta chybička vloudí a určitě byste nechtěli přijít o důležité momenty.

Jenže to má svou stihnou stránku, kdy se kvůli tomuto formátu musíme pár věcí naučit a hodně věcí pořídit. Kvůli velikosti souborů potřebujete větší kapacitu paměťových karet a ty jsou dražší. Abyste mohli RAW vůbec nějak zpracovat, potřebujete na to software pro editaci fotek a ten není zadarmo. A v neposlední řadě, kdo začíná, vloží nemalé částky do školení, aby se vůbec naučil fotku zpracovat.

Stejně jako bylo dříve potřeba vystudovat obor a naučit se fotky vyvolat v černé komoře, i v dnešní době je práce fotografa o odborných znalostech, jejichž získání stojí nemalé úsilí, čas a peníze. A to se samozřejmě odráží v koncové ceně.

Ukázka, jak vypadá fotka, když ji stáhnu z fotoaparátu a vůbec nic s ní nedělám. Je na ní pouze vodoznak, protože ji rovnou posílám jako náhled. Vpravo je již upravená fotografie, jejíž úprava trvala cca 20 minut.

4. Profi technika

Pokud se podíváte na fotku fotografa a máte pocit, že byste to zvládli také a možná ještě lépe, pak je s fotografem něco špatně a vlastně se vůbec nedivím, pokud jste o využití služeb fotografa ani nezačali přemýšlet.

V tomto případě mohou následovat pouze tyto situace:

  • Žádného fotografa nenavštívíte, raději si vše budete fotit sami (doporučuji přečíst si bod č. 1.)
  • Najdete takového fotografa, jehož fotky se vám opravdu líbí, ale chce za to spoustu peněz
  • Najdete fotografa, jehož fotky nejsou to, co hledáte, ale nezruinuje vás to

Každopádně oba fotografové, jejichž fotky se vám líbí používají profesionální vybavení. I když pořízení techniky není předpokladem, že vaše fotky budou lepší než z levnější zrcadlovky, rozdíl opravdu poznáte. Ať se budete snažit jakkoliv, s levným objektivem o špatné světelnosti prostě nedosáhnete krásného rozmazaného pozadí. Můžete pak strávit hodiny u počítače a snažit se to dohnat post-procesem, ale výrazně si tím ztěžujete práci.

S přibývajícími zakázkami navíc musíte být schopni mít velký rozsah a to kolikrát s levnější technikou nejde. Bude se vám daleko lépe dýchat s foťákem, o kterém víte, že zvládne vyfotit slušnou fotku i za horších světelných podmínek, než že budete s hrůzou čekat, co s toho vzejde.

Bohužel pro nás, ta lepší technika o které mluvím už jde do statisíců. A pokud si chce fotograf vydělat, tyto investice se mu musí vrátit.

5. Workshopy, školení a neustálé vzdělávání se

I když jsem to tady už nakousla, zmiňuji i podruhé, aby se to neztratilo v záplavě všeho, co vlastně tato práce obnáší… Ono totiž nestačí nakoupit nejlepší foťák na trhu, k tomu deset objektivů a myslet si, že jsem profesionál. Technika ke kvalitní fotografii hodně pomůže, ale rozhodně nestačí. Je potřeba mít své know-how.

Navštěvuju kurzy, dívám se na ně online. Čas, který jsem strávila pozorováním youtube a návodů, jak upravovat fotky, to nespočítám. Neustále projíždím fotky od jiných fotografů, snažím se zapamatovat různé pózy a aranžmá, které se mi líbí, abych je mohla později přizpůsobit sobě a mým focením.

Stejně jako móda i jiná odvětví podléhá i fotografie novým trendům a stylům. Pokud se neumíte posunout a budete fotit stylem, který už je trochu out, přijdete o zákazníky… Je to tedy koloběh neustálého nákupu nové techniky a dalšího vzdělávání se.

6. Psycholog

Představte si dvě zcela rozdílné osoby. Osoba A je velmi extrovertní, jakmile je v kolektivu lidí, nemá problém se s nimi dát do řeči o čemkoliv. Osoba B je pro změnu introvert, na té samé párty byste ji našli někde v rohu, kde pozoruje ostatní, jak se baví. A teď hádejte. Která z těch osob jsem já?

Béčko! Přesně! Je vám nesmírně nepříjemné a trapné za někým přijít a jen tak se představit a začít rozhovor. A teď si představte jinou scénu, kdy osoba B dělá blbé vtípky, snaží se rozesmát vaše děti a zvládnout vašeho manžela, který je už jenom z principu otrávený, protože se prostě fotit nechce! Děs co?

>Zezačátku pro mě bylo obtížné vystoupit ze své komfortní zóny. Ale ono to jinak nejde. A co víc, musíte se naučit manipulovat s lidmi tak, aby na fotografiích vypadali přirozeně, plní emocí a hlavně v pohodě. Být tak trochu alfa samec, tahat za nitky, být šedou eminencí…

Není třeba absolvovat kurzy psychologie, ale pokud neumíte se svými zákazníky mluvit, dobrou fotku neuděláte. Někomu jde tohle snáz, někomu hůř, ale dělat se to musí, abychom i z těch nejzatvrzelejších nefotičů něco dostali.

Nestojí nás to peníze, ale tady trpí naše nervy a psychické vypětí.

7. Stylista, aranžér či rovnou květinář?

Nevím, kdo přišel na to, že vám fotograf poradí, jak se na focení obléct. Já mám problém obléct sama sebe každé ráno. Pořád dokolečka ten samý problém. Proto nosím hlavně šaty, je to daleko snazší, ovšem horší v zimě. A to po mě někdo chce, abych mu radila?

Vždycky se mi vrátí běžná konverzace mě a mé mamky, která spočívala ve stejné otázce: “Mami, co si mám na to focení obléct?” A mamka vždy klidně odpoví: “Obleč si co chceš.” Takže důkladně vybíráte to, v čem je vám dobře, o čem si myslíte, že vám sluší a když po půl hodině vyjdete z pokoje, musíte zpátky, protože jenom co se ukážete před mamkou, slyšíte: “Padej se převléct, v tomhle se ani náhodou fotit nebudeš!!!”

Takže ano, poradím vám, abyste si oblékli něco modrého, bílého a třeba béžového, ale jakmile po mě budete chtít něco konkrétnějšího, nemusí to dopadnout dobře. Ale na druhou stranu věřím tomu, že ať už si oblečete cokoliv, ten zbytek zvládnu natolik dobře, že oblečení na fotce nehraje vůbec prim.

Čímž se dostáváme k tomu, že focení velmi často spočívá v tom naaranžovat lidi a věci tak, aby vše, co se na fotografii objeví spolu ladilo. A tam už opravdu nějaké ty stylistické, aranžerské a organizační schopnosti potřebujete.

8. Aladin a kouzelná zvířátka

Pokud máte ve svém okolí fotografa a zeptáte se ho jaké bude počasí, odpoví vám lépe než meteorolog. Už týden před focením sleduje všechny možné radary (ideálně Aladina), jestli nebude pršet a zda bude jasno nebo oblačno. Opravdu se občas cítím jako rosnička.

Od té doby co fotím, mám zmáknuté přesné časy rozbřesků a stmívání ve všech ročních obdobích. Vím, co, kdy a kde začíná kvést. Zjišťuju, komu se narodila kuřátka, kůzlátka nebo jehňátka…

Raději před focením sednu do auta a zajedu se podívat, jak daná lokalita vypadá a zda tam můžeme vůbec fotit. Nabídnout zajímavé lokality je jedno z mnoha know-how, na které padnou také nějaké výdaje.

9. Kreativec

Jakmile začnete vážně uvažovat o cestě profesionálního fotografa, začne se na vás valit spousta povinností, které tak úplně s focením nesouvisí. Začnete přemýšlet, jak budete předávat tištěné fotky a ejhle, najednou jste zapálení do scrapbooku. Jakmile přijde na to vymyslet logo, stává se z vás grafik. Nutno říct, že grafické dovednosti uplatníte i u zveřejňování fotek, které můžete doplňovat různými nápisy, doplňky a nebo je skládáte do koláží. Já sama mám chuť naučit se šít, protože neustále nakupuju nové oblečky a šaty na těhotenské focení a když si spoustu věcí děláte svépomocí, šetříte sice na penězích, ale čas vám nikdo nezaplatí.

A kdo si tyto věci nezařídí sám, pak je většinou nucen je vyptat někde jinde…

10. Marketingový specialista

Sociální sítě, webové stránky, reklamy… Je fajn vyfotit úžasnou fotku, ale druhá věc je umět ji prodat.

Naštěstí pro mě je tohle věc, kterou dělám jako svou full-time job, takže spoustu věcí si dělám sama. Ale pokud neumíte přidat fotku na facebook nebo si sami neuděláte webovky, pak do těchto věcí musíte opět investovat. A tyto investice se vám musí vrátit.

A úplně na závěr se zeptejte sami sebe. Kolik na hodinu byste si brali vy, pokud byste pracovali sedm dní v týdnu, přes sezónu hlavně soboty a neděle, když byste místo toho mohli trávit raději čas s rodinou, jezdit na výlety nebo se jen tak válet doma a užívat si nicnedělání. Raději děláte dvanáctky na svatbách a další jak se podaří, protože fotky se sami nezpracují.

Na co se velmi často zapomíná je, že vnímáte pouze tu část práce, kdy se fotí. Ale že dvakrát tolik času nám vezme zpracování fotek je už věc, která se velmi těžko dokazuje. Jsou fotky, které máte upravené během chvilky, ale jsou i takové fotky, na kterých si dáváte záležet a u nich je normální, že nad nimi sedíte půl hodiny.

Pro příklad, mechanik si od vás vezme za servis vozu i 300,- za hodinu. Je to služba stejně jako v případě focení. Dejme tomu, že si tedy na hodinu budete brát 150,- (což je daleko méně a nejspíš vám to všechny náklady nepokryje).

Běžná svatba trvá dejme tomu těch 12 hodin, takže čas, který strávíte na svatbě vás opravdu vyjde na nějaké 2 000,-. Běžně předáváte kolem 500 fotek. Pokud nebudu tak radikální a budeme předpokládat, že vám složitější úprava průměrně na jednu fotku zabere dvacet minut a nebudete takto upravovat všechny fotky, ale jen polovinu, tj. 250 ks. Časové náklady jsou v tuto chvíli 12 500,-. Jsme tedy na částce 14 500,-, kterou jste zaplatili fotografovi za jeho čas.

Každý fotograf si navíc přirazí něco málo za svoji značku – svůj styl – protože to nemá každý (stejně jako si připlatíte za Apple). Pokud vám nabízí i vytištěné fotografie, jsou to další náklady jak finanční a časové, které vynakládá. A protože to zařizuje za vás, samozřejmě si něco přirazí, nebude to dělat zadarmo.

Sečteno a podrženo, pokud jsem sám sobě svým zaměstnavatelem a beru se jako zaměstnanec, čas, který jsem nad zpracováním zakázky strávila jsou mými náklady, které těžko budu počítat do zisku. Samozřejmě je třeba počítat ještě s náklady vynaloženými na techniku a dopravu. A jakmile všechno odečtu, zjišťuju, že si vlastně nevydělám nic, pokud si za svatbu vezmu 15 000,-. Za 20 000,- už jsem na tom šul nul a jakmile mám částku nad 20 000,- už se můžu pokládat za úspěšného podnikatele, protože konečně vydělávám.

Je třeba to brát trochu s nadsázkou. Ale vesměs, každý fotograf, co si za svatbu vezme méně než 10 000 je pro vás výhra, protože to dělá zdarma a pravděpodobně jako já potřebuje nějaký ten zářez do portfolia. 😀

Napadla vás další věc, co fotograf musí zvládat? Napište mi...

Leave a Comment

Your email address will not be published. Marked fields are required.